Ďakujem za odpoveď. Ak by sa dalo ešte bližšie napísať kt. mariánske IN,OF,CO
tridentské omše máme u nás každý pondelok večer.
tak ja zajtra budem 353 u nás sa to pozná ale aj v 335 je ...Panenky Márie Srdce čisté... na com dajakú eucharistickú...
aj tie omše u vás dakto hráva? tridentské?
v Marianskej Kytici v zadu sú odporúčané piesne a spevy ,ja by som sa pozrel aj tam... _________________ 21r,učiaci sa hru na organe /organista
farnosť Obetovania Pána= S V
farnosť Cyrila a Metoda= T ž
tak ja zajtra budem 353 u nás sa to pozná ale aj v 335 je ...Panenky Márie Srdce čisté... na com dajakú eucharistickú...
aj tie omše u vás dakto hráva? tridentské?
tak ja zajtra budem 353 u nás sa to pozná ale aj v 335 je ...Panenky Márie Srdce čisté... na com dajakú eucharistickú...
aj tie omše u vás dakto hráva? tridentské?
Veľká škoda, ale nehrávajú sa... tridentské omše.
treba sa naučiť neni to nič ťažké ja ich tiež hrávam
Ja sa aj učím, ale zatiaľ žiadny dobrý výsledok.
Ale ak ťa môžem porosiť o dajaký notový materiál k tomu budem rada, na renka.j@gmail.com, alebo do pokladničky.
Možno by mi aj pomohol odkaz na stránku, kde si môžem vypočuť tridentskú omšu.
ďakujem.
tak ja zajtra budem 353 u nás sa to pozná ale aj v 335 je ...Panenky Márie Srdce čisté... na com dajakú eucharistickú...
aj tie omše u vás dakto hráva? tridentské?
Veľká škoda, ale nehrávajú sa... tridentské omše.
Treba sa naučiť, lebo reforma reformy sa blíži.
Tu je ukážka, ako sa má hrať na sv. omši mimoriadnej forme obradu. Sv. omša je Báča a na organe hral p. farár, bola to veľmi krásná sv. omša:
http://www.youtube.com/watch?v=SZ2uO3AoEPw
Tridentské sv. omše, pod označením Mimoriadná forma obradu, sú prvým krokom k reforme reformy:
http://www.svetkrestanstva.sk/2011/12/kardinal-burke-v-liturgii-ocakavam.html
Kardinál Burke: V liturgii očakávam „reformu reformy“
Označenie Trident
5 comments
Americký kardinál Raymond L. Burke (63) má v rámci rímskej kúrie „pod palcom“ Najvyšší tribunál Apoštolskej signatúry, najdôležitejší z troch ústredných cirkevných súdnych dvorov. Vzhľadom na svoje členstvo v Kongregácii pre Boží kult a disciplínu sviatostí má čo povedať aj do otázok týkajúcich sa liturgie. O nej hovorí aj v rozhovore pre portál EWTN News.
Kardinál Burke sa v interview vyjadril, že je vďačný bl. Jánovi Pavlovi II. a Benediktovi XVI. za to, že pre cirkev predstavujú „prameň spoľahlivého nasmerovania“ v oblasti kultu, založeného na vízii II. vatikánskeho koncilu, teda „na Boha, nie na človeka sústredenej liturgie“. Zdôrazňuje, že tento úmysel nebol uskutočňovaný, odkedy sa výzva koncilu k liturgickej reforme prekrývala s „kultúrnou revolúciou“.
Mnohé kongregácie stratili „základný cit pre to, že liturgia je sám Ježiš Kristus konajúci; Boh sám konajúci uprostred nás, aby nás posvätil“. Podľa Burkea širší prístup k predkoncilovej omši, v súčasnosti známej ako „výnimočná forma“ rímskeho rítu, by napomohol vyriešiť tento problém. „Slávenie omše vo výnimočnej forme je čoraz menej napádané a ľudia tak vidia veľkú krásu tohto rítu, tak ako bol slávený prakticky od dôb pápeža Gregora Veľkého. Mnohí katolíci dnes vidia, že ,bežná forma´ omše slávená v moderných jazykoch dokáže byť obohatená prvkami, ktoré majú dlhú tradíciu,“ hovorí kardinál. Taktiež očakáva, že starobylá západná a súčasná forma omše môžu byť v budúcnosti skombinované do jedného normatívneho rítu, čo je smerovanie, ktoré podľa Burkea podporuje aj pápež. „Zdá sa mi, že práve to, čo mal na mysli, je takéto vzájomné obohatenie sa, ktoré by mohlo prirodzene vytvoriť novú formu rímskeho rítu – ,reformu reformy´, ak to tak môžeme povedať – čo by som osobne privítal a na príchod čoho sa teším.“
O „reforme reformy“ hovoril pápež ešte za čias, keď bol kardinálom. V knihe rozhovorov Boh a svet povedal, že táto reforma „by mala byť predovšetkým výchovným procesom, ktorý sa postaví do cesty rozkúskovaniu liturgie svojvoľnými nápadmi“. Zároveň zdôraznil nevyhnutnosť prebudenia „zmyslu pre posvätnosť“ liturgie (s. 337).
Kardinál Burke v súčasnosti patrí spolu s Williamom J. Levadom (prefekt Kongregácie pre náuku viery) k najvyššie postaveným americkým prelátom v rímskej kúrii. Bývalý arcibiskup St. Louis je od roku 2008 prefektom Najvyššieho tribunálu Apoštolskej signatúry (jedným z jeho členov je od roku 2010 aj bratislavský arcibiskup Stanislav Zvolenský, viac tu). Tribunál je najvyšším odvolacím súdom Katolíckej cirkvi, rieši kompetenčné spory medzi nižšími cirkevnými súdmi a sťažnosti týkajúce sa správnosti administratívnych rozhodnutí kuriálnych úradov. Dozerá tiež na správny výkon spravodlivosti v celej cirkvi.
Okrem toho je Burke členom viacerých vatikánskych úradov: Pápežskej rady pre legislatívne texty, Kongregácie pre klérus, Kongregácie pre biskupov, Kongregácie pre kauzy svätých, Kongregácie pre Boží kult a disciplínu sviatostí a od januára tohto roku aj rady kardinálov a biskupov Sekcie pre vzťahy so štátmi Štátneho sekretariátu Svätej stolice.
Marián Sekerák
Foto: wikipedia.org
> Aktuality a komentáře / Papežova „reforma reformy“ v liturgii bude pokračovat, říká kardinál
Papežova „reforma reformy“ v liturgii bude pokračovat, říká kardinál
John Tavis
Převzato a přeloženo z Catholic News Service.
Vatikán (CNS) – Uvolnění restrikcí pro používání Římského misálu z roku 1962, známého jako tridentský ritus, ze strany papeže Benedikta XVI. je jen prvním krokem při „reformě reformy“ v liturgii, řekl význačný vatikánský ekumenista.
Kardinál Koch (CNS/Paul Haring)
Papežovým dlouhodobým cílem není prostě jen dovolit, aby starý a nový ritus koexistovaly, ale je jím posun ke „společnému ritu“, který bude formován vzájemným obohacením dvou forem mše, řekl 14. května kardinál Kurt Koch, prezident Papežské rady pro jednotu křesťanů.
Ve skutečnosti papež zahajuje nové liturgické reformní hnutí, řekl kardinál. Ti, kteří mu vzdorují, včetně „rigidních“ progresivistů, chybně vnímají Druhý vatikánský koncil jako roztržku s církevní liturgickou tradicí, řekl.
Kardinál Koch pronesl tyto poznámky na římské konferenci k „Summorum Pontificum“ – papežskému apoštolskému dopisu, který nabídl širší prostor k užívání tridentského ritu. Kardinálův text byl publikován téhož dne ve vatikánském deníku L´Osservatore Romano.
Kardinál Koch řekl, že papež Benedikt si myslí, že liturgické změny po Druhém vatikánském koncilu přinesly „mnohé pozitivní ovoce“, ale také problémy včetně zaměření na čistě praktické záležitosti a zanedbávání tajemství Oběti v eucharistii. Kardinál řekl, že je legitimní tázat se, zda liturgičtí novátoři záměrně nezašli dál, než byly koncilem proklamované záměry.
Řekl, že to vysvětluje, proč papež Benedikt představil nové reformní hnutí, které začalo se „Summorum Pontificum“. Cílem je, řekl, znovu projít učení Druhého vatikánského koncilu týkající se liturgie a posílit jisté prvky včetně kristologického a obětního rozměru mše.
Kardinál Koch řekl, že „Summorum Pontificum“ je „pouze začátek tohoto nového liturgického hnutí“.
„Papež Benedikt ve skutečnosti dobře ví, že v dlouhodobém výhledu se nemůžeme zastavit u koexistence „řádné“ formy a „mimořádné“ formy římského ritu (uvozovky vložil překladatel), ale že Církev budoucnosti bude přirozeně opět potřebovat společný ritus,“ řekl.
„Protože se však nová liturgická reforma nedá rozhodnout teoreticky, ale vyžaduje proces růstu a očišťování, zdůrazňuje papež v tuto chvíli především to, že se tyto dvě formy římského ritu mohou a měly by se obohacovat navzájem,“ řekl.
Kardinál Koch poznamenal, že ti, kdo tomuto novému reformnímu hnutí vzdorují a chápou jej jako krok zpět od Druhého vatikánského koncilu, správně nechápou liturgické změny po Druhém vatikánském koncilu. Jak papež zdůraznil, Druhý vatikánský koncil nepředstavuje roztržku nebo rozkol s tradicí, ale část organického procesu růstu.
V poslední den konference účastníci navštívili mši celebrovanou podle tridentského ritu u hlavního oltáře v Svatopeterské bazilice. Liturgii „předsedal“ kardinál Walter Brandmüller (uvozovky vložil překladatel). Bylo to poprvé po několika desetiletích, kdy byl starý ritus sloužen u tohoto oltáře.
Stav liturgickej hudby je tragický, hovorí dirigent rímskej filharmónie
Rím. "Celý tento úpadok začal po II. vatikánskom koncile, keď nastúpila povrchná vlna pseudoobnovy, ktorá napáchala veľa škôd takmer vo všetkých našich kostoloch, "tak opisuje súčasnú krízu liturgickej hudby na stránkach denníka La Repubblica Pablo Colin. Ide o ďalšiu autoritu hudobného sveta, ktorá sa rozhodla k verejnému apelu na návrat tradičného cirkevného repertoáru, predovšetkým gregoriánskeho chorálu. Predtým tak urobil napr Ennio Morricone, ktorý pred dvoma rokmi priznal, že zastúpenie gregoriánske tradície populárnymi a gitarovými pesničkami bolo vážnou chybou.Apeloval tiež na Benedikta XVI, aby rázne presadzoval návrat gregoriánske tradície.
Nedávno sa veľké echo dostalo slovám podobného obsahu z úst Riccarda Muttiho, niekdajšieho dirigenta La Scaly. Podľa neho značná časť súčasnej hudobnej produkcie v kostoloch uráža inteligenciu veriacich. Vyzval tiež biskupov, aby svojich veriacich vopred nepodceňovali a neočakávali, že sú prístupní len ľahkým žánrom a nie už veľkým dielom katolíckej sakrálnej hudby.
Teraz sa k tomu istému problému vyjadrila ďalšia autorita hudobného sveta, dirigent zboru rímskej filharmónie, P. Pablo Colin. Tento španielsky kňaz je presvedčený, že stav súčasnej liturgickej hudby je tragický a beznádejný. Argumenty netreba hľadať, stačí zájsť do najbližšieho kostola - hovorí k situácii vo Večnom meste. Netají sa ani s tým, že na túto tému mnohokrát hovoril s Benediktom XVI, ktorý nemenej otvorene hovoril o nutnosti očistiť kostoly od pesničiek, ktoré sa do nich nehodia, a navrátiť do nich sakrálnú hudbu vyrastajúcu z autentickej liturgickej tradície. Ako hovorí, prvým krokom autentickej obnovy v duchu Benedikta XVI má byť návrat ku gregoriánskému chorálu. Ľudia sa musia znovu naučiť spievať. Veriaci, varhaníci aj zbory. Bez toho cesta nikam nevedie - domnieva sa P. Colin.Gregoriánsky chorál je totiž matkou sakrálnej hudby a matkou celej našej hudby vrátane súčasnej, zdôraznil dirigent rímskeho filharmonického zboru v rozhovore pre denník La Repubblica (16. 6. 2011).
Presne tak! Lepšie to nemohlo byť napísané!
A veľmi dobre je, že sa zriadi Liturgická polícia:
http://www.svetkrestanstva.sk/2012/01/vatikan-zriadi-liturgicku-policiu.html
NEDEĽA, JANUÁR 29, 2012
Vatikán zriadi „liturgickú políciu“
Označenie Aktuálne dianie vo Vatikáne
0 comments
V najbližšom období by pri Kongregácii pre Boží kult a disciplínu sviatostí mala vzniknúť komisia pre liturgické umenie a hudbu. Jej úlohou bude podporovať jednu z priorít súčasného pápeža – autentickú liturgickú obnovu.
Betónové kocky a sklenené škatule, ktoré pripomínajú multifunkčné objekty, ale určite nie sakrálne priestory pozývajúce k úžasu nad posvätnom. Takto ironicky opísal Andrea Tornielli z portálu Vatican Insider časť kostolov, ktoré vyrástli v posledných desaťročiach (na obr. Kostol sv. Jána Krstiteľa v talianskom Campi Bisenzio postavený v 60. rokoch a prezývaný "diaľnica Slnka").
Avantgardným experimentom však odzvonilo. Už zakrátko by pri vatikánskom „ministerstve pre liturgiu“ mala vzniknúť Komisia pre umenie a posvätnú hudbu v liturgii. „Nebude do obyčajný úrad, ale skutočný tím, ktorý bude mať za úlohu spolupracovať s komisiami poverenými hodnotením projektov nových kostolov v diecézach, ako aj prehlbovať tému liturgickej hudby a spevu,“ uviedol vatikanista Tornielli, pričom zdôraznil, že komisia sa nebude venovať sakrálnemu, ale len liturgickému umeniu a hudbe.
Z dôvodu uvoľnenia rúk kongregácie len pre liturgické otázky, Benedikt XVI. v auguste minulého roka podpísal motu proprio Quaerit semper, ktorým presunul niektoré kompetencie nesúvisiace priamo s liturgiou na Rímsku rotu. Konkrétne ide o skúmanie oprávnenosti udelenia dišpenzu od uzavretého, no nedokonaného manželstva a vyhlasovania nulity posvätnej vysviacky. „V súčasných podmienkach sa zdá vhodné, aby sa Kongregácia pre Boží kult a disciplínu sviatostí venovala najmä tomu, aby podnietila nový rozvoj posvätnej liturgie v cirkvi, v zmysle obnovy, ktorú si počnúc konštitúciou Sacrosanctum concilium želal Druhý vatikánsky koncil,“ napísal pápež vo svojom zdôvodnení.
O novom liturgickom hnutí už viackrát hovoril aj prefekt kongregácie pre liturgiu, 66-ročný španielsky kardinál Antonio Cañizares Llovera. „To, čo vnímam ako absolútne potrebné a urgentné, po čom túži aj pápež, je dať život novému, jasnému a silnému liturgickému hnutiu v celej cirkvi,“ povedal pred rokom v rozhovore pre denník Il Giornale s tým, že pokoncilová liturgická obnova bola síce dobre mienená, ale realizovaná príliš náhlivo. Centrálnu ideu tohto hnutia sformuloval „malý Ratzinger, ako kardinála Cañizaresa Lloveru prezývajú, takto: „Boh je subjektom liturgie, nie my. Liturgia nie je ľudským konaním, ale konaním vykonávaným Bohom.“
Takéto slová však desia časť teológov a liturgistov, ktorí sa od nástupu Benedikta XVI. na pápežský stolec obávajú návratu tzv. predkoncilovej liturgie. Vatikán pritom zdôrazňuje, že „reforma reformy“ nemá znamenať návrat pred Druhý vatikánsky koncil, ale len odstránenie nedostatkov, ktoré idú proti samotnej pokoncilovej liturgickej reforme. „Z tohto dôvodu kongregácia pre liturgiu plánuje rozhýbať formačnú prácu zdola a zapojiť do nej kňazov, rehoľníkov a katechétov. Nasledujúc príklad a učenie Benedikta XVI. chce nanovo dosiahnuť zmysel pre posvätno a tajomstvo v liturgii,“ vysvetľuje vatikanista Tornielli.
Práve nasledujúce obdobie ponúka viacero podnetov k takýmto plánom a úvahám: v októbri 2012 uplynie 50 rokov od začiatku Druhého vatikánskeho koncilu a v decembri 2013 si cirkev pripomenie vydanie prvého koncilového dokumentu Sacrosanctum concilium – venovaného práve posvätnej liturgii.
Imrich Gazda
Liturgickému jazyku treba znovu vrátiť jeho miesto.Liturgický jazyk aj s gregorianom boli vyhnanní z katolíckých kostolov, česť výnimkám.
Omše celé v národných jazykoch nie sú v súlade s koncilovými dokumentmi, lebo tam je jasne napísané ktorý jazyk je liturgický, že kvôli lepšej zrozumiteľnosti sa povoluje národný jazyk ale popri hlavnom liturgickom jazyku a ktorý spev je v liturgii spev číslo jeden.
Už to písal aj kolega V. Kopec, lenže prax v našich kostoloch je taká, že všetko je v národnom jazyku a tým sa urobil dojem na veriacich, že liturgický jazyk Latinčina a teda aj rodný jazyk Katolíckej Cirkvi bol zrušený a čo ludia latinsky vedeli, to aj zabudli. Tým, že sú omše väčšinou už len v národných jazykoch sa docielil jazykový Babylon, keď napr. príde slovák do kostola niekde mimo Slovenska, tak tomu nerozumie, ale keď boli sv. omše latinsky všade po svete, tak nebol problém, lebo sv. omše boli všade rovnaké.
Je primitívné ak niektorý katollík povie, že nerozumie latinsky napr. modlitbu Pána Pater noster... alebo Ave Mária.... Gloria Patri... atd.
ale pritom vie, veľmi dobre, že ide o Otče náš, Zdravas Mária, Sláva Otcu ...
Veď to je úbohé!
Koľko moslimov na svete nevie koránskú arabčinu, ale drvia sa ich modlitby a korán naspamäť v koránskej arabčine, lebo je to ich liturgický jazyk a kto by mal niečo proti, že nerozumie, tak už by bol obvinený, že urazil islam a bol by rád, ak ho nezabijú.
Tak isto majú svoj liturgický jazyk hinduisti: sanskrt, budhisti pálí, teda jazyky ktorým bežný vieraci týchto náboženstiev nerozumejú, ale majú ich v úcte.
Zavržení latiny ve prospěch lidového jazyka evidentně odporuje vůli koncilních otců. Don Guéranger, nejvýznačnější historik liturgie a iniciátor liturgického hnutí, byl toho názoru, že vypovězení války svatému jazyku je mistrovským tahem protestantismu. Jestliže by se mu někdy podařilo tento svatý jazyk zničit, pak by měl snadnou cestu k vítězství.[32]
Mezinárodně uznávaný znalec liturgie, P. Joseph Gelineau SJ, poznamenal: Liturgie není pouhým prostředkem přenosu informací; přednáškou, kde jde jen o obsah. Díky precizním rubrikám se stává symbolickou akcí. Dojde-li ke změně rubrik, změní se i ritus. Ať si ti, kteří znali a sloužili slavnou, latinskou Mši s gregoriánským chorálem, na ni vzpomenou, svedou-li to ještě, a porovnají s naší současnou Mší. Změnila se nejen slova, melodie či některá gesta. Popravdě řečeno, je to zcela jiná mešní liturgie. Je třeba jasně říct: římský ritus, tak jak jsme jej znali, už neexistuje. Byl zničen.
Populární italský spisovatel, neopohan Quido Ceronetti, ve své sbírce esejů Stromy bez bohů s jemu vlastní ironií hodnotí NOM: Když se setkávám se změnami zavedenými novým obřadnictvím a trivialitou naší doby, která se vloudila dokonce i do od věků svatých míst, když vidím teatrální oltáře Pavla VI., mikrofony, kytary, neonové hadice, připomínající světelné klobásy, infračervené reflektory a to vše, co má za úkol rozehřát revmatická záda posledních věřících, cítím nechuť; uvědomuji si, že jsem dostal facku, i když se tato devastace netýká mého náboženského cítění.
Mše sloužená latinsky moje srdce nezasáhla, ale mše sloužená v běžném jazyce mi zraňuje uši. Mrzí mě, že vymizelo kadidlo a hymnus „Dies Irae“, nejfilosofičtější dílo, co křesťanství má. Dnes si jej mohu poslechnout akorát tak z desek, protože zpěvy, které jsou v kostele běžně k slyšení, už v sobě nemají žádnou sílu. Latinská mše byla jako tajemná mumie – mše v italštině je rána pěstí do zubů.
Pre porovnanie, čo je v koncilovom dokumente Sacro sacrum a skutočnosť:
Je paradoxní, že mnoho pokoncilních liturgických reforem, odporuje některým paragrafům konstituce Sacrosanctum Concilium, na níž se tvůrci změn odvolávají.
§ 4: Posvátný sněm, věrný tradici, prohlašuje, že svatá matka církev přiznává všem pravoplatně uznaným obřadům stejné právo i stejnou úctu, a že chce, aby byly v budoucnu zachovávány a všemožně podporovány.[23]
Bez komentáře.
§ 23: Dále platí, že se nové formy mají zavádět jen tehdy, vyžaduje-li to opravdový a jistý užitek církve. Přitom ať se dbá, aby nové formy organicky vyrůstaly z forem, které již existují.
Což naprosto zjevně odporuje vyřazení mnoha částí ritu, které buďto nebyly ničím nahrazeny, nebo byly nahrazeny naprosto jinými texty, často s zcela odlišným významem.
§ 36.1.: V latinských obřadech ať je zachováno užívání latinského jazyka; partikulární právo v té věci zůstává nedotčeno.
Což naprosto zjevně odporuje skutečnosti, kdy téměř na celém světě svatý jazyk z liturgie vymizel.
§ 116: Církev považuje gregoriánský chorál za vlastní zpěv římské liturgie. Patří mu tedy při liturgických úkonech – jsou-li jinak stejné podmínky – čelné místo.
Což naprosto zjevně odporuje stávající situaci, kdy byl gregoriánský chorál vyhnán skoro ze všech katolických kostelů.
Podle názoru mnoha koncilních otců nebyly následné liturgické reformy v intencích Vaticanum II. Kardinál Heenan napsal: Biskupové nabyli přesvědčení, že liturgické otázky byly již dostatečně vyřešeny. Z odstupem času je zřejmé, že jim bylo dovoleno diskutovat pouze o obecných principech. Změny, k nimž později došlo, byly mnohem radikálnější, než si přáli papež Jan XXIII a biskupové, kteří přijali dekret o liturgii. Proslov Jana XXIII. na závěr prvního koncilního zasedání svědčí o tom, že papež netušil, co plánují liturgičtí experti.[24] Během debaty o konstituci dalo mnoho otců jasně najevo svůj nesouhlas s případným zásahem do mešního kánonu.[25]
O liturgickém jazyku
Uwe Michael Lang
Jazyk není jenom nástrojem, sloužícím ke sdělování faktů, přičemž má být užíván jednoduše a účinně, nýbrž je také vyjadřovacím prostředkem naší mens způsobem, kterýzapojuje celou lidskou osobu. V důsledku toho je jazyk také prostředkem, který vyjadřuje myšlenky a náboženské zkušenosti.
Jazyk používaný v bohoslužbě, tedy „posvátný jazyk“ se neomezuje jenom na glossolalii (srov. 1 Kor 14) – tzv. modlitbu v neznámém jazyce - nebo na mystické mlčení s naprostým vyloučením lidské komunikace či pokusem o její vyloučení. Nicméně, prvek srozumitelnosti je omezen ve prospěch jiných prvků, zejména expresivity. Významná badatelka dějin křesťanské latiny, Christina Mohrmannová, tvrdí, že posvátný jazyk je specifický způsob „uspořádání“ náboženské zkušenosti. Mohrmannová říká, že každá forma víry v nadpřirozenou skutečnost, v existenci transcendentního bytí nutně vede k osvojení si určité formy posvátného jazyka. V tomto smyslu ceylonský kardinál Malcolm Ranjith v jednom interview zmínil, že „posvátný jazyk se vyskytuje v různých tradicích na celém světě. V hinduismu je jazykem modlitby sanskrt, který se už běžně nepoužívá. V buddhismu je to páli, jazyk, který dnes studují jenom buddhističtí mniši. V islámu se používá koranická arabština. Užití posvátného jazyka nám pomáhá prožívat a procítit onen svět.“ (La Repubblica, 31.7.2008).
Užití posvátného jazyka v liturgickém slavení je součástí toho, co svatý Tomáš Akvinský v Summa Theologiae nazývá solemnitas. Tento učitel církve praví: „To co ve svátostech pochází z lidského ustanovení, není nezbytné pro platnost svátosti, ale propůjčuje jí určitou slavnostnost, která ve svátostech slouží k podnícení zbožnosti a úcty v těch, kteří je přijímají“ (ST, III, 64,2; srov. 83,4).
Posvátný jazyk, který je výrazovým prostředkem nejenom jednotlivců, ale celého společenství, které se drží určité tradice, má konzervační schopnost: houževnatě lpí na archaických jazykových formách. Kromě toho jsou v něm zavedeny vnější prvky, jako asociace na starobylou náboženskou tradici. Ukázkovým příkladem toho jsou hebrejské biblické výrazy, jež se uchovaly v latině, kterou používají křesťané (amen, aleluja, hosana, aj.), jak si všímá sv. Augustin. (srov. De doctrina Christiana II, 34-35).
V průběhu dějin se v křesťanské bohoslužbě uplatnilo mnoho různých jazyků: v byzantské tradici řečtina, ve východních tradicích další jazyky: syrština, aramejština, gruzínština, koptština a etiopština; staroslověnština. V ritu římském a v dalších západních ritech je to latina. Ve všech těchto liturgických jazycích se nacházejí stylové formy, které je odlišují od jazyka „hovorového“ či lidového. Často je tento odstup důsledkem lingvistických změn v jazyce samotném, které potom nebyly převzaty liturgickým jazykem s ohledem na jeho posvátný charakter. Nicméně, v případě latiny, tedy jazyce římské liturgie, existoval určitý odstup hned od začátku. Římané nemluvili stylem římského kánonu nebo mešních orací. Jakmile byla totiž řečtina v římské liturgii nahrazena latinou, vznikl jakožto nástroj kultu silně stylizovaný slovník, který by průměrný obyvatel Říma pozdního starověku chápal s obtížemi. Vývoj křesťanské latinitas sice mohl liturgii zpřístupnit lidu Říma či Milána, ale nikoli tomu, jehož mateřským jazykem byla gótština, keltština, iberština či punština. Díky prestiži římské církve a jednotící síle papežství se však latina stala jediným liturgickým jazykem a tím jedním ze základů Západní kultury.
Rozdíl mezi liturgickou latinou a lidovým jazykem se zvětšoval v důsledku rozvoje kultur a národních jazyků, nemluvě o misijních územích. Tato situace neusnadňovala účast věřících v liturgii a proto si Druhý vatikánský koncil přál, aby užívání národních jazyků, což se do jisté míry dělo již v předchozích desetiletích, bylo rozšířeno na udělování svátostí (konstituce O posvátné liturgii Sacrasanctum koncilium, 36,2). Koncil zároveň zdůraznil, aby „užívání latinského jazyka zůstalo zachováno v latinských obřadech“ (ibid. 36,1, srov. 54). Koncilní otcové si nepředstavovali, že by národní jazyky měly úplně nahradit posvátný jazyk Západní církve. Jazykové rozdrobení katolické bohoslužby došlo tak daleko, že dnes mohou mnozí věřící jen stěží společně recitovat Pater noster, jak se to děje na mezinárodních setkáních v Římě i jinde. V době poznamenané velkými změnami a globalizací by však společný liturgický jazyk mohl sloužit jako pouto jednoty mezi jednotlivými národy a kulturami, nemluvě o tom, že latinská liturgie je jedinečný duchovní poklad, který po mnohá staletí živil život církve. Latina bezesporu přispívá k posvátnému a stabilnímu charakteru, který „přitahuje mnohé k starodávnému úzu“, jak napsal Svatý otec Benedikt XVI. biskupům v průvodním listu k motu proprio Summorum pontificum (7. července 2007). Širší užití latinského jazyka ve slavení mše podle misálu Pavla VI., což je volba zcela legitimní, byť málo využívaná, „by mohla dát vyniknout posvátnosti mnohem více než tomu bylo doposud.“(ibid.)
Kromě toho je třeba uchovat posvátný charakter liturgického jazyka také v překladech do národních jazyků, jak připomíná velice zřetelně Kongregace pro bohoslužbu v Instrukci týkající se liturgických knih Liturgiam authenticam z roku 2001. Významným plodem této instrukce je nový anglický překlad Římského misálu, který bude v mnoha anglofonních zemích zaveden během tohoto roku.
Z agentury Zenit, 9.2.2011
přeložil Milan Glaser
O. Uwe Michael Lang, C.O. je německý oratorián a pracuje v Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti a jako konzultor liturgických celebrací Svatého otce.
Kolega Rene, blahoželám vám k asi najdlhšiemu príspevku na tomto fóre, ktorý je absolútne mimo témy 50. výročia svadby.
Ak môžem, odporúčal by som vám možno založiť si vlastný blog alebo niečo podobné.
Čo som napísal je reakcia na to, že sa nehrávajú tridentské sv. omše vo Vištuku:
Renáta napísal: andrej napísal:
tak ja zajtra budem 353 u nás sa to pozná ale aj v 335 je ...Panenky Márie Srdce čisté... na com dajakú eucharistickú...
aj tie omše u vás dakto hráva? tridentské?
Veľká škoda, ale nehrávajú sa... tridentské omše.
preto som napísal že je treba sa to naučiť, lebo zmeny sa blížia, ktoré ohlasujú najvyšší cirkevní predstavitelia.
A navyše som poukázal aj na iné problémy, ktoré v liturgii sú, veď koľko tu na fóre bolo písaných porušení pri liturgii, ako rôzné teátra, liturgické divočiny, gitarovky, mládežky a detské omše, kde sa znižuje na úroveň detí, kde spievajú rôzné gýčoviny a pod. + aj o liturgickom jazyku, lebo ten je odsunutý a to je žiaľ realita na Slovensku, úplne preč z liturgie alebo len na okraj, česť výnimkám.
Nech som študoval koncilové dokumenty http://www.kbs.sk/?cid=1118489066
akokoľvek, mnoho vecí, čo je pozavádzaných v mene koncilu, nie je v súlade s týmito dokumentami, čo si plne uvedomujú aj najvyšší cirkevní predstavitelia a otvorene sa k tomu vyjadrujú, ako na správach rádia Vaticana a pod.
Aby som sa zastal kolegu Reného, súhlasím s jeho postojom, aj keď na túto tému už na fóre odznelo toho dosť a naozaj táto téma nemá nič spoločné s témou výročia sobáša. No bolo by dobré, keby sa o týchto veciach hovorilo, lenže na Slovensku zrejme budeme na dôchodku, kým sa tieto veci dostanú do praxe. Myslím si, že osveta v tejto oblasti určite nezaškodí. Pre doplnenie - existujú aj ďalšie ríty, ako napr. dominikánsky - tento sa už v ČR sporadicky slúži. _________________ František Marcin
Časy uvádzané v GMT + 1 hodina Choď na stránku 1, 2Ďalší
Strana 1 z 2
Nemôžete odosielať novú správu do tohto fóra Nemôžete odpovedať na správu v tomto fóre Nemôžete upravovať svoje príspevky v tomto fóre Nemôžete mazať svoje príspevky v tomto fóre Nemôžete hlasovať v tomto fóre
neni to nič ťažké ja ich tiež hrávam
