Zaslal: 25 09, 2012, 10:07 Predmet: Pápež Benedikt XVI: Rocková hudba je nástrojom ......
Vázený kolegovia, dávam do pozornosti clánok o rockovej hudbe:
Pápež Benedikt XVI: “Rocková hudba je nástrojom protináboženstva”
Pápež zrušil popový koncert vo Vatikáne (Malcolm moore. 01. sept. 2006 ) ( vyžadoval, aby sa počas Omše nepoužívali gytary a včera napomenul kňazov za teatrálnosť pri službe.
Liturgia nie je divadelný text a oltár nie je javisko, povedal pri stretnutí so skupinou talianských duchovných vo svojej letnej rezidencii v Caste Gandolfo. Nová pieseň pre Pána – pápež Benedikt XVI – keď som v prednáške na tému Liturgia a cirkevná hudba poukázal na nemožnosť zmierenia rockovej hudby a popolárnej hudby s liturgiou Cirkvi, zdvihli sa dokonca hlasné vykriky protestu, zo strany tých, ktorí cítili povinnosť obhájiť svoje pokrokové myšlienky.
V oblasti hudby v liturgii nemá miesto hudba typická pre zábavu – oddychová, tanečná, reklamná, filmová, slúžiaca ideologickej propagande.
V naších kostoloch zaznieva diskotéková hudba, a nikoho to netrápi.
Ba naopak chválime sa tým, ako bolo dnes v kostole veselo, zábavne a tradične. Pri tom desakralizujeme liturgiu, robíme z nej koncert na želanie, alebo priestor na realizáciu jednotlivcov.
Pán Ježiš sv. Faustíne : Tieto posledné dni karnevalu som spoznala veľké množstvo trestov a hriechov. Pán mi dal spoznať v jednej chvíli hriechy celého sveta …… ktoré boli popáchané v tento deň …. fašiangov ( disco, pochybné koncerty, tance, plesy atď. )Pán Ježiš sv. Faustíne z knihy Božie milosrdenstvo.
Zaregistrovaný od: 31. 10. 2007 Príspevky: 90 Bydlisko: Bratislava
Zaslal: 25 09, 2012, 19:59 Predmet:
Ahoj René,
ja som ešte na rockovej omši nebol tak sa k tomu neviem vyjadriť. Gitary sa mi páčia, ale len akustické. Elektriku nemusím.. Ja by som porušil aj mikrofóny a reproduktory v kostoloch. _________________ Michal Sýkora, Kostol sv. Arnolda Janssena v Petržalke
Zaregistrovaný od: 18. 02. 2008 Príspevky: 88 Bydlisko: Bratislava
Zaslal: 02 10, 2012, 9:37 Predmet:
Súčasného pápeža si veľmi vážim, okrem iného aj preto, že vnímam u neho spoločnú linku s jeho predchodcom.
S jeho názormi na hudbu v chráme (čo sa týka populárnej hudby) ako kresťan a muzikológ nemôžem súhlasiť.
Iste, podľa rôznych dokumentov by liturgická hudba mala spĺňať určité parametre, mala by vyžarovať ducha spoločenstva, dôstojnosť, istú ušľachtilosť, vznešenosť foriem, posvätnosť. To však môže plniť aj populárna hudba, resp. jej rôzne difúzie s inými žánrami, pokiaľ bude tvorená a interpretovaná kvalitnými hudobníkmi a spevákmi, snažiacimi sa zároveň o živú vieru vo svojom živote.
V praxi vidíme, že to nie je celkom jednoduché, že neraz chýbajú kvalitní interpreti a duchovná i psychická zrelosť si tiež dáva "občas načas"...
Populárna hudba však má v sebe veľa darov, ktoré sú príťažlivé pre moderného človeka. Pýtam sa, prečo tie dary nevyužiť aj v duchovnom prostredí, aj v chráme? A najmä v dnešnej náročnej dobe, keď cirkev stráca mnohých veriacich pre isté nie vždy najšťastnejšie či vhodne komunikované kroky.
Liturgická hudba má chváliť Boha a nás má pripraviť na stretnutie s Ním. Či nie je podstatné najmä to, s akým vnútrom k oslave Boha ideme? Naše vnútro je predsa oveľa dôležitejšie ako hudobný žáner.
Resp., ak pristupujeme k oslave Boha s láskou, pokorou i úctou, to všetko odovzdáme aj do hudby - či už to bude pop alebo gregorián alebo JKS alebo LS a podobne. A ak niekto s týmito cnosťami k oslave Boha nepristupuje, ak je jeho vnútro plné povedzme pýchy či hnevu, potom sa láska, úcta neprejavia ani v hudbe, aj keby spieval "jazykmi ľudskými či anjelskými"...
Populárna hudba však má v sebe veľa darov, ktoré sú príťažlivé pre moderného človeka. Pýtam sa, prečo tie dary nevyužiť aj v duchovnom prostredí, aj v chráme? A najmä v dnešnej náročnej dobe, keď cirkev stráca mnohých veriacich pre isté nie vždy najšťastnejšie či vhodne komunikované kroky.
No preto, že populárna hudba je profánna. Nasilu pchať profánne prvky do liturgie, len za cenu byť aj v kostole "moderný", je veľmi nešťastné riešenie. Má to jednoduché vysvetlenie, že prečo nie... Potom sa bežne stáva v praxi, že nápev aleluja sa spieva úryvok z notoricky známej pesničky z filmu Shrek. A mladí spievajú Aleluja, pri tom myslia na zelenú postavičku a vlastne na všetko, len nie na to, na čo myslieť v tej chvíli majú. A nielen mladí, ale všetci prítomní, lebo to jednoducho odvádza pozornosť. A z liturgie sa stáva divadlo... To je len jeden príklad, ktorý som uviedol.
(O ďalších veciach, ako tance v kostole cez obetovanie, púšťanie stuhy z chórusu až k oltáru, choreografie v presbitériu, rapovanie na birmovke s následným potleskom otca biskupa... to všetko podľa mňa súvisí s týmto profanizovaním, ktoré začalo zavýdzaním populárnej hudby do liturgie, avšak to sú veci na zaplakanie)
A keď tieto supermegatopmoderné populárne pobožné texty začnú skladať ľudia, čo o tom nemajú ani páru, potom sa tiež v praxi bežne stáva, že ako omšová pieseň sa spievajú napr. aj heretické texty. Napr. pieseň, kde sa spieva privítajme Pána v tomto chráme...
Takže ja by som navrhoval využívať dary populárnej hudby tam, kde sú naozaj využiteľné, nie tam kde škodia. Máme obrovské bohatstvo v podobe krásnych spevov, modlitieb, antifón, atď., tak prečo ich nevyužívame, ale ničíme???
Zaregistrovaný od: 18. 02. 2008 Príspevky: 88 Bydlisko: Bratislava
Zaslal: 02 10, 2012, 14:23 Predmet:
Áno, presne som čakala, že niekto vytiahne slovíčko profánnosť...
Takže, latinský slovník pod týmto výrazom ukrýva významy ako: neposvätený, svetský, všedný, nečistý, bezbožný, hriešny, nemravný a pohanský. Môžem sa opýtať, čo je povedzme na gitare ako hudobnom nástroji nečisté? Alebo azda chcete považovať za nečisté synkopy či akcentovanie druhej a štvrtej doby (niektoré z typických znakov používaných v populárnej hudbe)?
A mimochodom, keď hovoríte o tanci - k tomu pridám aj potlesky a teda určitú dynamiku "modlitby telom", blízku afričanom. Pamätám si, ako sa niektorí kňazi k tomu vyjadrovali v zmysle, že toto nie je správanie blízke slovanským národom. Aj ja som si to myslela, kým som si neprečítala Dejiny hudby I. (stredovek), kde muzikologička Naďa Hrčková píše (myslím str. 5 v skriptách, v knihe je to možno iná strana), že tance a pohyby boli súčasťou pohanských rituálov slovanov až dovtedy, kým k nám neprišlo kresťanstvo, ktoré podobné veci začalo z našich prejavov odstraňovať. Iste malo na to svoje dôvody, ja to nespochybňujem, v podstate to chápem.
Tým chcem však zdôrazniť, že NIE JE pravda, že tieto prejavy nie sú slovanom blízke. Len nám boli vzaté, kedysi dávno a z istých dôvodov.
Viete, štúdium histórie má niečo do seba - okrem iného aj odoberá mylné názory a predsudky.
Súhlasím s Vami, že určité prejavy sa v niektorých chrámoch žiaľ preháňajú a bolo by dobré ich umierniť či úplne odstrániť.
Ale nesúhlasím s názormi, tvrdiacimi, že populárna hudba je v chráme škodlivá. Som presvedčená, že ľudia, ktorí to tvrdia, tvrdia to na základe preferencie svojho hudobného vkusu, prípadne ovplyvnení názormi iných osôb, nie na základe toho, že pop je naozaj profánny, ergo neposvätený, svetský, všedný, nečistý, bezbožný, hriešny, nemravný a pohanský.
Hudba je vždy tým, čo do nej vložíte. Ak do nej vložíte talent, krásu a hoci aj Boha, bude toto všetko odrážať. Ak do nej vkladáte zlo, hriech či agresivitu - všetko sa v nej objaví, ako to vidíme napr. na takých extrémoch ako death metal a podobne.
Iste, podľa rôznych dokumentov by liturgická hudba mala spĺňať určité parametre, mala by vyžarovať ducha spoločenstva, dôstojnosť, istú ušľachtilosť, vznešenosť foriem, posvätnosť. To však môže plniť aj populárna hudba,
Ak ideme do Opery,tak si ideme vypocut operný spev. Ked ideme na koncert symfonického orchestra, tak ideme na hudbu hranú symf. orchestrom, ked ideme na vystúpenie ludových súborov, tak ideme si vypocut folklorné súbory, nie nieco iné.
Ked ideme do kostola, tak tam má zniet posvatná sacrálná hudba a spev. Profánná hudba tam nemá co hladat!
Kedze populárná hudba je PROFÁNNÁ , tak DO V KOSTOLA NEPATRÍ!
Dnes sa populárná hudba na nás valí z rozhlas. staníc, z televízných, pocut ju na diskotékach, zábavách, koncertoch a este to máme pocúvat aj v kostole?
LuMa napísal:
Populárna hudba však má v sebe veľa darov, ktoré sú príťažlivé pre moderného človeka.
Aké dary? Ze sa robia z omsí diskotékové cirkusy?
Kto je to "moderný" clovek?
V oblasti hudby v liturgii nemá miesto hudba typická pre zábavu – oddychová, tanečná, reklamná, filmová, slúžiaca ideologickej propagande.
LuMa napísal:
Či nie je podstatné najmä to, s akým vnútrom k oslave Boha ideme? Naše vnútro je predsa oveľa dôležitejšie ako hudobný žáner.
Aké vnútro? Co je dolezitejsie? To sú len nase ludské výmysli o vnútre, o tom, ako Boha chválit a oslavovat, robíme si predstavu, ze Boh je nás nejaký kamarát a tak sa aj správame, no to je omyl.
To je to, co pápez povedal, ze vytvárame si Boha na svoj obraz, rúca sa jedno prikázanie za druhým, co je skutocne tak!
To, ze cirkev stráca mnohých veriacich, preco asi je tomu tak?
To zacalo v 70 rokoch a hlavne v 80 rokoch, to je fakt. Ani sa necudujem, ked sa liturgia desacralizuje, robia sa pri nej diskotékové cirkusy, koncerty, alebo priestor na realizáciu jednotlivcov.
V naších kostoloch zaznieva diskotéková hudba, a nikoho to netrápi.
Cloveka sme postavili na oltár a zosadili z neho Boha, tak to presne vystihol pápez Benedikt XVI, ked povedal, ze chce z oltára zosadit cloveka a postavit nan Boha.
Pápez Benedikt XVI je nám príkladom, tak ho následujme.
Som si vsimol, ze pápezský oltár je upravený tak, ze kríz s Jezisom Kristom je v centre oltára a po bokoch sú tri oltárné sviece a este aj svieca za krízom ( http://www.lovingit.co.uk/tag/liturgy+pope-benedict-xvi ,
Myslím, ze by sme si mohli od tých cernoskov zobrat príklad.
LuMa napísal:
Ale nesúhlasím s názormi, tvrdiacimi, že populárna hudba je v chráme škodlivá.
Dovolím si nesúhlasit a opakujem: POPULÁRNÁ HUDBA DO KOSTOLA NEPATRÍ!
Tak to bolo povedané aj na skoleniach, ktoré som absolvoval.
Kto chce silou mocou populárnú hudbu, ktorá sa na nás chrli zo vsetkých strán, tak nech sa ide vybláznit mimo kostol.
Není hudba jako hudba
Hudba dokáže lidský život pozvedat k nebi a dokáže jej také stahovat do pekel. J.S.Bach znal hudbu o níž platí: „Cílem a účelem dokonalého zpěvu není nic jiného než pocta Bohu.“ Toto působí Duch Svatý.
John Lehnon o hudbě Beatles řekl: „Vím, že Beatles budou mít úspěch jako ještě žádná jiná skupina. Vím to přesně, protože jsem na tento úspěch prodal duši ďáblu.“ John Lennon na své LP „Mind Games“ vzývá Antikrista: „Je něco, co musíš udělat okamžitě. Vysvoboď lidi, teď hned. Udělej to, udělej to teď! Jsme zajatci se zdviženýma rukama…Voláme to jako modlitbu: Vysvoboď lidi…666 je tvé jméno.“ Fanoušek Johna Lennona jej zastřelil 8.12.1980 a jako motiv uváděl „hlasy a ďábla.“
Hudbu duchovně negativní produkuje řada moderních skupin tzv."hardrocku" nebo "heavy metal". Názvy skupin, texty písní a chování těch, kdo se těchto koncertů účastní jsou bezpečným rozpoznávacím znamením podle zásady: „Poznáte je po ovoci.(Mt 7,16)“ Obaly LP nebo CD nám ukazují zvrácené „umění“. Některé názvy skupin: Black Sabbath (Černá sobota), KISS - Kings in Satan service (Králové ve službě satana), AC/DC - Antichrist/Death to Christ(Antikrist/Smrt Kristu), Venom(Hadí jed). Texty těchto a podobných skupin opěvují drogy, sebevraždy, násilí, mučení, smrt, obsahují vzývání satana a rouhání proti Bohu. Malá ukázka od skupiny AC/CDC z LP desky, jejíž český název je "Dálnice do pekla": "Jsem na dálnici do pekla...Nezastavuj mě, hej, hej, hej...jé, až do konce pojedu, oú, po dálnici do pekla."
I z vlastní zkušenosti vím, že přechod od poslechu rockové hudby k hudbě vážné vedl i k zájmu poznat Krista a snažit se jej následovat. Jedním z důležitých kroků bylo spálení plakátů skupin v kotli ústředního topení. Mimo jiné mi také bylo jasné, že peklo není žádné příjemné místo a ďábel můj dobrodinec. Tak jako je třeba nejprve vytrhat plevel a pak zasévat, tak je třeba opustit hudbu, která je překážkou smyslu pro hudbu duchovní a posvátnou. Hudba, která znemožňuje dobrou modlitbu, z nás křesťany neudělá.
Hudba, která vznikla pro potřeby bohoslužeb, má bezesporu nejvyšší uměleckou hodnotu. Zpěv doprovázející bohoslužby je velkým kulturním pokladem. Zvláště gregoriánský chorál přivádí do Boží blízkosti. II.Vatikánský koncil v konstituci o liturgii(SC) čl. 116 píše: „Církev považuje gregoriánský chorál za vlastní zpěv římské liturgii. Patří mu tedy při liturgických úkonech – jsou-li jinak stejné podmínky – čelné místo.“ I vhodný lidový zpěv duchovně obohacuje a zaslouží si, aby byl promyšleně podporován. Velikonoční píseň "Aleluja, živ buď nad smrtí zvítězitel" anebo vánoční „Narodil se Kristus Pán“ dokáže vyjádřit pravdu víry a radost při velkých křesťanských svátcích. Je celá řada krásných náboženských písní. Můžeme o nich i rozjímat a poznávat v jejich textech smýšlení a hlasy našich předků. Tak objevíme i písně s mariánskou tématikou a i v otázkách hudby se modleme slovy písně: Ó, Maria, útočiště naše. Z hudebních nástrojů zvláště varhany svým provedením a rozsahem tónů nemají uniknout naší pozornosti. II. Vatikánský koncil v SC 120 stanovil: „Píšťalové varhany ať jsou v latinské církvi ve velké úctě jako tradiční hudební nástroj. Jejich zvuk dovede dodat církevním obřadům podivuhodný lesk a mocně povznést mysl k Bohu a vyššímu světu.“ K Bohu má být zaměřen celý život křesťana a tímto směrem mají být zaměřeny i nálady a city, které hudba vzbuzuje.
Jsou samozřejmě i různé hudební žánry, které si nekladou přímo za cíl oslavu Boha a opěvují přírodu, lidské vztahy a vše, co nás obklopuje. V národních písních najdeme často vyzpíván život lidí a může nás překvapovat, jako málo je lidem do zpěvu dnes a jak mnoho zpívali naši předkové při své těžké dřině.
Duchovní základ k světu hudby nám dávají tyto myšlenky sv. Augustina, z nichž se připomíná zvláště tato k žalmu 72: „ Kdo zpívá, dvakrát se modlí.“ Znalost toho, že jde o komentáře žalmu zasazuje myšlenku "kdo zpívá, dvakrát se modlí" zejména ke zpěvu žalmů. Ze Sermo 34 víme, co by asi sv. Augustin řekl věhlasnému hudebníkovi, jehož život by nebyl příkladný: "Zpíváš, slyším ovšem, že zpíváš. Jen ať život nesvědčí proti jazyku.“ Podobná slova jsou v komentáři žalmu 146: „Nechtěj tedy přehlušit své dobré písně špatným životem. Když chválíš Boha, veď současně i dobrý život: Chvalozpěv nepatří do úst hříšníka.“ Řehole počítá s tím, že i osoby duchovní by mohli zpívat povrchně: „Když se modlíte žalmy a hymny k Bohu, rozjímejte v srdci, co ústa vyslovují.“ U žalmu 32 vybízí: „Zpívejte mu píseň novou. Odložte to, co je staré, vždyť znáte píseň novou. Nový zákon a nová píseň patří k člověku novému. Nová píseň se nehodí k člověku starému.“ V knize Vyznání X máme: „Když se mi stane, že mně dojímá více zpěv než věc, která se zpívá, vyznám, že trestuhodně hřeším.“ Jsou-li důležitější zvuky a rytmus neboli forma než obsah, tak se věci v duchu rocku projeví především hlasitým rámusem. Známe slova, jak prázdný sud nejvíc duní, a tak i člověk vnitřně prázdný potřebuje více hluku, které přehlušuje hlas Boží, který často v tichu promlouvá.
České oddělení vatikánského rozhlasu na svých webových stránkách 18.6. 2011 uvádí: „Celý tenhle úpadek začal po II. vatikánském koncilu, když nastoupila povrchní vlna pseudoobnovy, která napáchala mnoho škod téměř ve všech našich kostelech,“ tak popisuje současnou krizi liturgické hudby na stránkách deníku La Repubblica Pablo Colino. Jde o další autoritu hudebního světa, která se rozhodla k veřejnému apelu na návrat tradičního církevního repertoáru, především gregoriánského chorálu. Dříve tak učinil např. Ennio Morricone, který před dvěma lety přiznal, že zastoupení gregoriánské tradice populárními a kytarovými písničkami bylo vážnou chybou. Apeloval také na Benedikta XVI., aby rázně prosazoval návrat gregoriánské tradice.Nedávno se velké echo dostalo slovům podobného obsahu z úst Riccarda Muttiho, někdejšího dirigenta La Scaly. Podle něj značná část současné hudební produkce v kostelích uráží inteligenci věřících.
II. Vatikánský koncil nebyl dosud uskutečněn, protože chorál a varhany nemají často místo, které jim koncil určil.
Opakujem znovu: POPULÁRNÁ HUDBA DO KOSTOLA NEPATRÍ!
Zaregistrovaný od: 18. 02. 2008 Príspevky: 88 Bydlisko: Bratislava
Zaslal: 02 10, 2012, 15:34 Predmet:
Nuž neviem ako Vy, ale ja sa idem do chrámu stretnúť so svojim milovaným Nebeským Otcom. A vôbec mi nevadí, že mi pritom hrá hudba, ktorá mi je blízka, práve naopak, ak je mi bližšia, o to viac ma zasahuje a pohýna smerom k Nemu...
Ale iste, Vy máte právo na svoj názor, tak ako aj ja mám právo na svoj.
O profánnosti som sa už vyjadrila, asi nemá zmysel sa opakovať. Profánnosť nesúvisí s hudobnou štruktúrou, azda len s takými extrémnosťami, aké sa prejavujú povedzme v subžánri ako death metal (agresivita, prílišná hlasitosť), ale tomu som ja svedkom na omši ešte - a chvála Bohu - nebola a dúfam, že nebudem.
A keď sa tu kdesi spomína pieseň s textom "Privítajme Pána v tomto chráme", vážne nechápem, čo na tom texte niekoho vytáča... Kiežby sme naozaj všetci len vítali Pána v našich chrámoch... a nielen v nich...
Moderný človek je takpovediac súčasný človek, žijúci v dnešnej dobe. I keď to je vlastne relatívne však, pretože to záleží od našej mentality a spôsobu myslenia... To je asi na dlhšie.
Z toho čo píšete dospievam k názoru, že s Vami absolútne nemá zmysel sa hádať. Navzájom sa asi o našich názoroch nepresvedčíme. Môžem akurát napísať, čo si myslím pre tých, ktorí to možno budú čítať a hľadajú si svoj názor.
Pre mňa Boh znamená bytosť, vzťah ku ktorej sa nedá ľudskými slovami vôbec vyjadriť. A to, čo vnímam z Vašich slov sa absolútne nepodobá tomu, čo pre mňa On predstavuje. Ale ja to rešpektujem, všetci sme rôzni.
Naučte sa aj Vy rešpektovať tých druhých, pretože vážený pane, už nežijeme v dobe autorít a zastrašovania. Či sa Vám to páči alebo nie, dnes, ak si chcete niekoho pre niečo získať, musíte ponúknuť tomuto svetu podstatne viac ako hádzanie síry a nadávanie a znižovanie druhých.
A myslím si, že nejako podobne to možno chápali aj naši duchovní otcovia, keď po IIVK postupne povolili v chrámoch aj hudbu, oslovujúcu mladých (a nielen ich).
Pretože aj Kristus bol taký. Sedával s mítnikmi, stretol sa s neviestkami, nemal najmenší problém robiť veci, ktoré tak pohoršovali všetkých tých cnostných a vážených farizejov. A prečo? Pretože Mu nešlo o povrch ale o vnútro, o podstatu veci - a tá nikdy nie je len čiernobiela.
Použiť populárnu hudbu v chráme, hudbu, ktorá tak oslovuje viaceré generácie kresťanov - to je geniálny nápad. Prečo? Pretože ňou môžeme pritiahnuť ľudí k Bohu. Ona môže otvoriť srdce, tak ako to dokáže práve hudba. A ak človek otvorí svoje srdce a Boh je nablízku... potom sa dejú nádherné veci, potom sa dejú zázraky...
Tým však nechcem povedať, že to platí len o pope. Samozrejme, že to platí aj o gregoriáne, na niekoho možno tak pôsobia sj piesne JKS, či LS...
Možno ide o to zachovať všetky tieto cenné podoby chrámovej hudby tak, aby si každý vedel vybrať to, čo mu je blízke a čo na neho pôsobí.
A samozrejme, že hudbu treba robiť kvalitne, žeby takéto zbory a hudobníci mali na sebe pracovať - to je bez debaty. Ale sú aj takí, verte, že sú a nie je ich tak málo... A dokážu produkovať pekné veci, ktoré pomáhajú mnohým veriacim nachádzať cestičku k Bohu.
A že táto doba stavia na oltár človeka? Nuž stavia, pravdu máte. A že je to smutné? Áno je. Že celá táto doba je chorá? Je!!! Trúfnite si urobiť s tým niečo, ak máte odvahu a múdrosť. Ale garantujem Vám, že sypaním síry s dnešným človekom už nepohnete.
A ako uz len moze tá skvelá pop. hudba viest k Bohu? To brnkanie na gitare a poskakovanie si?
Len na príklad, ako sa krásná piesen dá interpretovat populárne:
http://www.youtube.com/watch?v=ebaXXUwEsOg
To sa nedá vobec porovnat s tou bláznivou pop. hudbou.
A to do kostola chodia len mladí? To je aká výsada byt mladým?
LuMa napísal:
Pre mňa Boh znamená bytosť, vzťah ku ktorej sa nedá ľudskými slovami vôbec vyjadriť. A to, čo vnímam z Vašich slov sa absolútne nepodobá tomu, čo pre mňa On predstavuje.
" Pre mna" to je to vytváranie si Boha na svoj obraz, ale to je chyba.
LuMa napísal:
A myslím si, že nejako podobne to možno chápali aj naši duchovní otcovia, keď po IIVK postupne povolili v chrámoch aj hudbu, oslovujúcu mladých (a nielen ich).
Keby konciloví biskupi vstali z hrobov a videli, co sa robí pri omsiach v katolíckých kostoloch, tak by sa velmi zhrozili. Velmi sa smiali tomu, ked jeden biskup upozornil, aby sa nestalo, ze omse budú celé v národnom jazyku, a stalo sa. Kto respektuje, ze liturgickým jazykom je Latinský jazyk a gregoriánský spev je c. 1?
Latina s gregorianom, boli vyhnaní z kostolov! Taká je realita.
Ak sa niekomu páci pop. hudba, prosím, moze íst na diskotéky, zábavu, na rozné pop. koncerty, ved tá hudba je vsade chrlená, tak ju netahajme do kostolov!
Do kostola idem, aby to tam nebolo také, ako mimo neho, aby tam bolo nieco úplne iného, hudba má byt vznesená, majestátná, hodná Bozieho majestátu, a nie taká, co sa páci niektorým ludom.
LuMa napísal:
Použiť populárnu hudbu v chráme, hudbu, ktorá tak oslovuje viaceré generácie kresťanov - to je geniálny nápad. Prečo? Pretože ňou môžeme pritiahnuť ľudí k Bohu. Ona môže otvoriť srdce, tak ako to dokáže práve hudba. A ak človek otvorí svoje srdce a Boh je nablízku... potom sa dejú nádherné veci, potom sa dejú zázraky...
No, veru, a potom ze sa kostoly vyprázdnujú. Ved to zacalo práve tým " prisposobavaním sa modernému cloveku".
No, skutocne to bol "geniálný" nápad. Ach, kolká naivita.
Proč je mše svatá „pramen a vrchol“? Protože se v ní zpřítomňuje ta událost, ze které vychází obnova a záchrana. Je to tajemství: i ta nejobyčejnější tichá mše, jakou si můžeme představit, znamená otevření nebe, do kterého spoluslavící, byť skrytě, ale přece skutečně vstupují, je to společenství se samotným Bohem a s jeho svatými. Mše svatá je slavení svatby, která nikdy nekončí. V ní se o Bohu nejen přemýšlí, nýbrž Bůh je Emanuel – Bůh s námi, je „zde“. Říct, že Eucharistie je připomínka toho, co se stalo, by bylo málo, protože v ní trvá div všech divů ustavičně dále: Slovo se stalo tělem a nepřestává ve způsobě chleba přebývat mezi námi, do slova a do písmene, nikoliv jen jako myšlenka. To je jádro liturgie, a proto je to to nejvyšší, na co můžeme pomyslet, proto je nám tak svatá a proto nemůže papež na svých cestách udělat nic lepšího, než slavit mši svatou. Na zemi nic lepšího není ani být nemůže.
Ale toto poznání nemůže být povolenkou na jakoukoliv liturgickou zvůli nebo nedbalost, nýbrž právě naopak: nutí nás, abychom ve slavení liturgie uplatňovali to nejlepší, co máme, abychom „Beránkovu svatbu“ slavili důstojně, oděni do „svatebních šatů“ a s „hořícími lampami“.
Protože je tomu tak, potřebuje liturgie, zvláště liturgie mše svaté, naléhavě reformu. Nemyslím teď na onu reformu, jakou chce sama církev změnit ritus, i když jsem přesvědčen o nutnosti „reformy reformy“ (Joseph Ratzinger). Nechci ani zeširoka hovořit o zlořádech, o kterých musíme říct to, co řekl Pavel VI. o Satanově dýmu. Ten se začal mísit i s vůní kadidla nejsvětější Církve, vyvolává zmatky a omamuje, jak je to pro otce lži typické v každém ohledu. Tématem této úvahy mají být spíše „malé“ nesrovnalosti a závady, se kterými se v posledních letech stále více setkávám nebo o nich slyším od spolehlivých svědků.
Těžké liturgické zlořády
Co jsou „těžké liturgické zlořády“? K těm dochází, když je napadeno to nejposvátnější a nejvnitřnější ze mše svaté, nebo když si laici osobují právo vykonávat kněžské funkce, což se dnes obzvláště děje. Jako by vlastní kněžská důstojnost všech pokřtěných nebyla darem křtu a nespočívala ve spoluslavení Eucharistie, nikoliv ve výkonu kněžské služby.
K těžkým zlořádům patří:
- když se svaté přijímání uděluje i buddhistům a jiným nekřesťanům;
- když pastorační asistenti nebo evangeličtí duchovní, tedy v každém případě „laici“ „koncelebrují“, recitují spolu s celebrantem mešní kánon nebo se ho sami modlí či dokonce pronášejí konsekrační slova;
- když kněz místo evangelia předčítá světské příběhy;
- když se mše „pořádá“ jako „vystoupení“ s rockovou hudbou a světelnými efekty;
- když jsou slaveny „zvířecí mše“ s co největším počtem zvířat přítomných v kostele;
- když farnost už ve mši neslaví smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale „sama sebe“: tento zlořád se snadno vyhne varování svědomí, a je přesto závažný;
- když farář za zády biskupa dává při mši svaté dětem, které ještě nebyly u prvního svatého přijímání, kousky chleba.
Škodlivé úchylky svévolné změny
Všechny zlořády jsou důvodem pro vážné starosti. Ale i menší odchylky a svévolné změny jsou nebezpečné, působí liturgický zmatek a uspávají liturgické svědomí. I když některé odchylky samy jsou snesitelné, ve svém souhrnu směřují k špatnému vývoji. Bez nároku na úplnost chci zde vyjmenovat věci, které jsem sám zažil nebo o kterých mě informovali věrohodní svědkové.
Kdo nařídil zrušit jednu z liturgických barev? Z většiny sakristií zmizela bohoslužebná roucha černé barvy. Když se na ně zeptám, řekne mi kostelník, že by pro ně musel jít na půdu, nebo že je nemůže najít. V ideologickém zdůvodnění se uvádí, že je to z ohledu na pocity pozůstalých, kterým prý nechceme stavět před oči „ponurou černou barvu“. Pozůstalí se však sami na znamení smutku oblékají do oděvu černé, nikoliv fialové barvy.
Nepochopitelná je alergie některých kněží ke krásným starým mešním rouchům. Raději nosí jakési kabátové alby, na kterých chybí knoflíky, a nechtějí vzít na sebe, jak opovržlivě říkají „basu“.
Nejen u liturgického oděvu, ale i u liturgických nádob jako by už krása nebyla žádným kritériem. Vedle krásných kalichů stojí na oltáři levné misky na hostie. Jistě, krásné nádoby jsou dražší, ale je to vždy pouze cena, co rozhoduje o jejich vzhledu nebo co mu brání?
K tématu krásy patří i síla řeči, obrazů a gest. V 70. letech minulého století vznikl názor, že církevní stavby mají být střízlivé, bezbarvé, v jednom tónu. Někteří tak smýšlejí i pokud jde o liturgii. Jeden příklad: „Pomni člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš.“ Tato věta se člověka hluboce dotýká v jeho pocitech a vzpomínkách na mrtvé a smrt. Nahradit tuto výmluvnou větu výzvou k obrácení je sice dogmaticky možné, ale z pastoračního hlediska je to nešťastné. Pokud jde o gesta: Na počátku velkopáteční liturgie se kněz klade na zem a setrvává krátký čas v této poloze. Objevují se lidé, kteří by toto velké gesto chtěli nahradit pouhým pokleknutím. Avšak zásada – „pokud možno šedě a nenápadně“ není dobrým rádcem pro silnou, působivou katolickou liturgii.
Také hudba je důležité téma. Je jistě pěkné, když mladí hrají a zpívají podle svého způsobu. Ale to je jen jedna strana mince. Ne každá hudba se hodí k takové události, jakou je mše svatá. I v profánním světě se rozlišuje mezi zábavnou hudbou, taneční hudbou a vážnou hudbou.Tak existuje také hudba, která se pro liturgii hodí, a jiná, která je nevhodná.
Někteří kněží už přestali manifestačně nosit štólu, aby projevili svou „solidaritu“ s pastoračním asistentem. Ten se zase obléká do alby a vytváří tak jakýsi „střed“. Vyznívá to jako poselství, jako by laik a kněz začínali být „totéž“, ale tak tomu přece není.
Z modliteb a textů za zemřelé zmizely určité pojmy. Už se nemluví o „duši“ zemřelých, nebezpečí pekla jako by už ne-existovalo, ani očistec se nebere na vědomí. Slaví se přímo „bohoslužby zmrtvýchvstání“ a zpívají se velikonoční písně. Víra ve zmrtvýchvstání k tomu patří, nikoliv však svatořečení zemřelých. Proč se modlit za zemřelé, jestliže místo očišťování neexistuje?
Úkolem kněze je hlásat Boží slovo a nauku Církve, a to i tehdy, když s ní sám má těžkosti. Kázání není platforma pro sdělování vlastních názorů, i když mohou být pravdivé.
Z mnoha kostelů se zcela vytratilo vélum na kalich, aniž by někdo dokázal vysvětlit, z jakého důvodu. Vysvětluje se, že je zbytečné a že je to bez něho jednodušší. Nikomu už nepřijde na mysl, že toto vélum má jak v římské, tak ve východní liturgii velký duchovní smysl.
Někteří kněží jsou stále přesvědčeni, že „spontánně“ vynalezená slova v eucharistické modlitbě jsou lepší, teplejší a lidštější. Tyto „spontánní“ texty jsou stále delší a jejich teologický obsah stále nižší. Nejhorší je, že přitom vnucují věřícím a koncelebrantům svou subjektivní teologii a vkus. Liturgická „svoboda“, kterou si někdo osobuje, je současně potlačováním všech ostatních. Je to jako se špatně přizpůsobenou botou, ve které se daleko nedojde.
Při modlitbě Otče náš má kněz předepsaný krásný liturgický postoj s roztaženýma rukama. Někteří se domnívají, že modernost a nápady jsou také liturgická kategorie.
Poklekání před Nejsvětější Svátostí je stále řidší. Když kněz přechází na druhou stranu k am-bonu před svatostánkem, proč před ním nemůže pokleknout? Když jáhen odnáší Nejsvětější Svátost do svatostánku, měl by kněz a jeho asistenti ve stoje přechod našeho Pána s úctou pohledem doprovázet a při zavírání svatostánku pokleknout spolu s jáhnem.
Pozdrav pokoje se proti svému původnímu smyslu začal uplatňovat tak „srdečně“, že to připomíná začátek třídního setkání po mnoha letech. Je pak skutečně obtížné vrátit se k useb-ranosti a postoji klanění. V Úvodu k římskému misálu se říká: „Sluší se, aby každý projevil pozdrav střídmě jen sobě nejbližším.“ Bylo by vůbec lepší přeložit tento pozdrav na jiné místo a nepřerušovat jím usebranost před svatým přijímáním. U koncelebrujících by bylo žádoucí, aby setrvali u původního objetí místo civilního potřásání rukou.
Při rozdělování svatého přijímání dochází k tomu, že biskup, kněží a jáhni sedí a laici sami odnášejí Eucharistii ze svatostánku a rozdávají věřícím. To je v rozporu s církevním pořádkem. Je třeba dodržovat ustanovení a ustanovení říkají jasně, že laici vypomáhají pouze v případu nouze. O nahrazování kněze a jáhna není nikde řeč.
Naposledy upravil ReneHumaj dňa 02 10, 2012, 20:34, celkovo upravené 3 krát
Tá prvá samozrejme aj so zbormi. Ale ak sa Vám to nepáči, čo poviete na TAIZE produkciu? Myslím, že to je veľmi pekná a vkusná hudba.
Chcel by som zdoraznit, ze pri slávení posvatnej liturgie dodrzujeme to, aby pri nej znela posvatná, sacrálná hudba a spev, hodná majestátu Boha, Krista Krála.
Zaregistrovaný od: 21. 11. 2006 Príspevky: 22 Bydlisko: Dolný Kubín
Zaslal: 02 10, 2012, 16:52 Predmet: Hudba v chráme
Najdrahší!
Populárna a rocková hudba do liturgie nepatrí. Ale je možné používať popri tradičných nástrojoch, ako je organ, orchester a ľudský hlas aj iné nástroje, ako je napr. gitara. Neviem o tom, že by sv. otec nechcel, aby sa pri liturgii používala obyčajná gitara. Čo sa týka eletrických gitár, tak niektoré sú nevhodné pre liturgiu, resp. istý spôsob hrania (napr. rockový). Aj na gitare sa dá pekne a umelecky vhodne hrať. Je však najlepšie, ak sa používajú aj iné nástroje - husle, flauty...
Sv. otec chcel, tak ako o tom hovoria dokumenty koncilu, aby sa svetský spôsob hrania nevnášal do liturgie.
Teda: ani sv. Cirkev nie je proti spievaniu mládežníckych piesní počas liturgie, ak tie budú mať umeleckú hodnotu a liturgicky nebudú problematické. Aj ja mám rád gregoriánsky chorál, a všetky druhy artificiálnej hudby. Ale ako klerik nemám problém, ak sa spieva mládežnícka pieseň, ktorá však bude mať parametre vymenované vyššie.
A drahí, v liturgii poznáme aj liturgický tanec - treba si len naštudovať dokumenty. Samozrejme, tiež má určité parametre, ale je dovolený a správny aj na Slovensku.
Buďte dobrí! Žehnám+, Marek, diakon _________________ Marek Jamrich
kňaz
Ano, skutocne sa oplatí precítat ten clánok.
Ale ako zacat s nápravou? Myslím si, ze tu pomozu skolenia v prvom rade knazov, kazdá diecéza by mala zorganizovat také skolenia, kde by sa správcovia farností oboznámili, ako to má v kostoloch skutocne byt, co je zlé a skodlivé, lebo na skoleniach, ked bola diskusia, tak mnohí organisti a speváci sa stazovali, ze co oni mozu urobit, ked p. farár povedal, ze to bude tak a tak, a potom zákazy a nariadenia, teda ak sa má v tejto oblasti otocit správným smerom, tak sa musí íst na to tvrdo, a hlavne s vysvetlením aj pre veriacich, hlavne mladým, ktorí si myslia, ze si mozu vsetko dovolit tahat do kostolov, lebo sa im to páci,zial, inak to asi nepojde.
Časy uvádzané v GMT + 1 hodina Choď na stránku 1, 2, 3Ďalší
Strana 1 z 3
Nemôžete odosielať novú správu do tohto fóra Nemôžete odpovedať na správu v tomto fóre Nemôžete upravovať svoje príspevky v tomto fóre Nemôžete mazať svoje príspevky v tomto fóre Nemôžete hlasovať v tomto fóre
tak sa k tomu neviem vyjadriť. Gitary sa mi páčia, ale len akustické. Elektriku nemusím.. Ja by som porušil aj mikrofóny a reproduktory v kostoloch.
